Začněme informací, že jsou ženy v Japonsku zhruba od
80. let hlavními konzumenty, proto je na ně zaměřeno mnoho médií a výjimku
netvoří samozřejmě ani časopisy. Například koncem devadesátých let (kdo mi poskytne aktuálnější čísla, dostane pusu) vycházelo více než
140 časopisů určených výhradně pro ženy.
Většina z těchto magazínů následuje věky dobře prověřenou osnovu sestávající z článků o módě, informacích o buticích, obchodních domech, restauracích a podobných místech, novinek ze světa filmu a literatury a článků týkajících se běžných oblastí života žen. Na tohle jsme zvyklí i z našich trafik, japonské ženské časopisy byly totiž zpočátku tvořeny po vzoru jejich západních, zejména amerických, protějšků. Co je ale překvapující - v Japonsku navíc většinu z těchto magazínů tvoří více než z poloviny listy potištěné jen a pouze reklamou.
Mimochodem, studie ukázaly, že většina japonských čtenářů pokládá reklamy a články v časopisech za nejdůležitější zdroj informací o nových výrobcích, takže je tato metoda inzerce, zdá se, velmi účinná. O tom, jaké toto může mít důsledky a jak mě osobně reklamy v japonských dívčích časopisech děsí, jsem se vypisovala už dříve. Taková reklama má samozřejmě o to větší účinek, že japonské časopisy adresují přímo své čtenáře a to velmi osobním způsobem, jak už jsem také zmiňovala. Nabízejí tak inzerentovi možnost přímého, cíleného působení na specifickou skupinu čtenářstva.
Většina z těchto magazínů následuje věky dobře prověřenou osnovu sestávající z článků o módě, informacích o buticích, obchodních domech, restauracích a podobných místech, novinek ze světa filmu a literatury a článků týkajících se běžných oblastí života žen. Na tohle jsme zvyklí i z našich trafik, japonské ženské časopisy byly totiž zpočátku tvořeny po vzoru jejich západních, zejména amerických, protějšků. Co je ale překvapující - v Japonsku navíc většinu z těchto magazínů tvoří více než z poloviny listy potištěné jen a pouze reklamou.
Mimochodem, studie ukázaly, že většina japonských čtenářů pokládá reklamy a články v časopisech za nejdůležitější zdroj informací o nových výrobcích, takže je tato metoda inzerce, zdá se, velmi účinná. O tom, jaké toto může mít důsledky a jak mě osobně reklamy v japonských dívčích časopisech děsí, jsem se vypisovala už dříve. Taková reklama má samozřejmě o to větší účinek, že japonské časopisy adresují přímo své čtenáře a to velmi osobním způsobem, jak už jsem také zmiňovala. Nabízejí tak inzerentovi možnost přímého, cíleného působení na specifickou skupinu čtenářstva.
Typická mladá Japonka tedy vystřídá dva tři časopisy pro náctileté, vždy zaměřené přesně na její zájmy v daném věku. Dále má na výběr z mnoha časopisů pro vdané ženy, následně pro starší vdané ženy, přičemž si může zvolit z řady titulů orientovaných přesně na její životní styl. Dejme tomu, že je naše čtenářka bohatá, manželem dobře zajištěná panička ve věku kolem čtyřiceti let. Přesně pro ni je tedy určen časopis Katei Gahó. Náctiletá lolita zase zvolí nejspíše Gothic & Lolita Bible. A podobně si vybere každá.
Zdroj: SKOV, Lise, MOREAN, Brian. Women, Media and Consumption in Japan. Honolulu: University of Hawaii Press, 1995. ISBN 0-8248-1775-3